THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Český film a romská tematika? Aktuálně a angažovaně? Ježišmarjá. Vraždená konstelace se pod rukama Zdeňky Tyce naštěstí nenaplnila a vznikl film, který určitě má daleko k optimu, ale stejně daleko i k totálnímu průseru. Příběh romské matky sedmi dětí, která se ocitne na okraji společnosti, tvrdošijně odmítá pochopit a přijmout jak vyhrocenou situaci, tak pomoc okolí, má sice poněkud agitační rozměr, ale dá se sledovat převážně bez záchvatů nevolnosti. Tyc dokáže natočit film s poselstvím poměrně autenticky (byť nijak bravurně) a ustát i dost schematické dialogy o věcech veřejných. Karikatury úřednických snaživců neurážejí, ale určitá uměřenost by jim místy také neuškodila. Ostatně, to platí pro celý film, který je na jednu stranu sympatický bezprostředností, na stranu druhou se občas až příliš snaží předkládat angažovaný obraz skutečnosti. Nejedná se o tragický střet, protože vzato do důsledku „El Paso“ uspokojivě funguje hlavně v posledních minutách a jakkoli může vzbudit polemiku nad svým idealizovaným postojem k Romům, mezi českými filmy o současnosti nabízí alespoň částečnou kvalitu a schopnost fomulovat postoj.
6 / 10
Vydáno: 2009
Vydavatel: Falcon
Stopáž: 98 min.
EL PASO (ČR). Režie: Zdeněk Tyc, 98 minut.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.